5 pravidel pro tloušťku a materiál zdiva, které udrží teplo

Les je plný věcí, které se dají použít ke hře, aniž byste si cokoli přinesli. Děti nejvíc baví, když mají pocit, že objevují něco samy. Nechte je, ať si najdou klacek, který vypadá jako meč, nebo kámen, co připomíná zvíře. Stačí je trochu nasměrovat a pak už jen pozorovat, co vymyslí. Než ale vyrazíte, zkontrolujte, jestli v okolí nejsou popadané dráty nebo skládky. Také se vyhněte místům, kde se kácí dřevo.

Než vyrazíte, projděte si, co děti opravdu baví. Batolata ocení trávník, kde se dá lézt a běhat, a stín, kam se dá schovat před sluncem. Předškoláci potřebují prolézačky, houpačky a ideálně vodu. Školáci uvítají prostor na míč, kolo nebo odrážedlo. Vezměte s sebou vodu v lahvi, svačinu, plenu nebo náhradní oblečení a malou deku. Právě deka je nejlepší investice – vytvoříte si vlastní základnu, kde se dá sedět, jíst a odpočívat.

Nakonec si zahrajte „Paměťovou stezku". Jdete po cestě a děti si mají zapamatovat pět věcí, které potkaly – pařez, kámen, houbu, strom, potok. Po padesáti metrech se zastavte a nechte je vyjmenovat, co viděly. Menším dětem stačí tři věci. Pokud si nevzpomenou, vraťte se kousek zpátky a hledejte společně. Tato hra nevyžaduje nic než pozornost a je skvělá i na cestu domů.

Hygiena je stejně důležitá jako suroviny. Mixér i nádoby důkladně umyjte horkou vodou, zbytky staré přesnídávky mohou způsobit rychlé zkažení. Jablka před loupáním omyjte pod tekoucí vodou a otřete. Pokud jablka pocházejí z vlastní zahrady, překontrolujte je, zda nemají červivá místa nebo plíseň. Napadená místa vykrojte velkoryse, ne jen povrchově. Pro kojence nepoužívejte jablka s neodstranitelnými skvrnami.

Nejdřív si změřte výšku v nejnižším a nejvyšším bodě prostoru. Pokud je v nejnižším místě méně než 90 cm, nevejde se tam pohodlné křeslo ani židle. Řešením je nízké sedátko, polštář na podlaze nebo skládací stolek, který se po použití zasune. V nejvyšším bodě by mělo být alespoň 120 cm, aby se dalo sedět vzpřímeně a nemlátili jste se do hlavy o spodní stranu schodů.

Další možností je „Pozorovatel". Najděte si klidné místo a požádejte děti, aby si sedly a dvě minuty jen poslouchaly a dívaly se. Potom řeknou, co slyšely – ptáky, vítr, praskání větví. Kdo toho vymyslí víc, vyhrává. Tato hra učí soustředění a je dobrá i pro unavené děti. Nezapomeňte, že v lese se nemá křičet, aby se nerušila zvěř.

Jak na to prakticky a bez zbytečných chyb Parků a zahrad je v Praze dost, ale ne každý je vhodný pro každou věkovou skupinu. Vyhněte se místům, kde chybí plot nebo kde je blízko rušná silnice. U vody mějte děti neustále na dohled, i když umí plavat. Typická chyba je vzít si jen jeden míč a žádnou alternativu – jakmile se míč zakutálí do křoví, zábava končí. Druhá častá chyba je vyrazit v době, kdy je největší vedro. Ideální je dopoledne nebo pozdní odpoledne, kdy je stín delší a dětí v parcích méně.

Světlo je druhá věc, která rozhoduje o tom, jestli se tam bude dát číst. Stropní světlo v podschodí většinou chybí a natahovat tam elektřinu je zbytečná komplikace. Použijte nástěnné svítidlo s ohebným ramenem, napájené ze zásuvky ve vedlejší místnosti, nebo kvalitní stojací lampu s úzkým stínidlem. Důležité je, aby světlo mířilo přímo na stránku, ne do očí. Baterka v mobilu na delší čtení nestačí, unavuje zrak.

První hra se jmenuje „Co to je?". Dítě si vybere předmět, který najde na zemi – šišku, list, kůru – a ukáže ho ostatním. Ti hádají, co to je, a k čemu to v lese slouží. Menší děti to budou chtít pojmenovat hned, starší můžete nechat hádat podle hmatu. Pozor na jedovaté rostliny, jako je vraní oko nebo rulík. Nikdy nedovolte dětem strkat cokoli do pusy.

Všechny tyto hry mají jedno společné: nepotřebujete žádné pomůcky, jen les a chuť si hrát. Děti si tak odnesou zážitek a vy si odpočinete od shonu. Hlavní je nebýt na děti přísný a nechat je objevovat. Když je něco zaujme, klidně hru změňte – les je nejlepší učitel.

Hry, které zvládnete bez přípravy Druhá hra je „Stopaře". Jeden hráč jde napřed a cestou láme větvičky nebo dělá malé hromádky z kamení. Ostatní jdou za ním a snaží se najít cestu zpátky. Nesmí ale nic ničit – jen ohýbat suché větve, které už leží na zemi. Častá chyba je, že děti začnou značkovat stromy nožem nebo kreslit křídou. To lesu škodí a zbytečně ho poškozuje.

Třetí hra je „Lesní orchestr". Děti hledají předměty, které vydávají zvuk – suché listí, šišky, kamínky, duté klacky. Zkoušejí, jak zní, když do nich ťuknou, třou je o sebe nebo s nimi zatřesou. Vznikne z toho rytmus, do kterého můžete tleskat. Dávejte pozor, aby děti nestrhávaly živé větve. Používejte jen to, co už leží na zemi.